Barevný tón

Barevný tón je hlavní dominantní barevná informace, celkové barevné působení. Jeho volba se silně promítá do emocí, které chceme návštěvníkům předat.

Ne vždy je ale barevné schéma předem určeno či jakkoli omezeno. Buďto firma či produkt dosud nemá jasnou vizuální identitu, nebo se má vytvořit design, který nemá s firemním stylem nijak souviset, a cílem je vytvořit styl úplně nový a unikátní. Pak je zcela na grafikovi, jaké barvy zvolí. Prvotní rozhodování o barevném tónu by mělo probíhat hlavně na úrovni úvah o celkovém vyznění, požadovaných emocích, o hlavním tématu webu, příp. i o zavedených standardech, kulturních zvyklostech atd.

Web pro děti by asi neměl být tmavý, stránky věnované trávníkům patrně budou často zelené, cestopis o polární výpravě laděný do bíla. Web zábavního parku asi bude sytě barevný a pestrý, zatímco stránky bytového designéra spíše uměřeně pastelové a prezentace uměleckých děl nebo fotografií bude vyloženě tlumená a bude šetřit barvami, aby rozhraní webu zbytečně nekolidovalo s výrazným obsahem. Web věnovaný nějaké konkrétní zemi nejspíš bude pracovat s jejich národními barvami, web lékařský s chirugickou bílou a tyrkysovou, u webu zavedené právnické firmy bychom měli přinejmenším zvážit klasickou konzervativní kombinaci tmavě modré a červené. Stránky věnované příjemným a milým tématům budou laděné spíše do teplých barev (v paletě od fialové přes růžovou, červenou, oranžovou po žlutou až žlutozelenou), stránky mající působit seriózně či industriálně pak spíše do studených barev (opačná část barevného kruhu, od zelených přes tyrkysové a azurové odstíny po modré, modrofialové až k temnějším purpurovým).

Při volbě barev nesmíme zapomínat na jejich různé konotace, kulturní a náboženskou symboliku, marketingové vazby nebo třeba popkulturní odkazy. Jak jednotlivé barvy, tak i určité barevné kombinace v různém kontextu, v různém prostředí a u různých skupin uživatelů mohou vzbuzovat všemožné představy a emoce. A je důležité vybrat barvy tak, aby to byly představy a emoce pozitivní, a vyhnout se těm nežádoucím a negativním. V euroamerickém křesťanském prostředí se například barva černá považuje za barvu smutku, barva bílá je naopak barvou slavnostní — zatímco v jiných kulturách, např. asijských, to může být přesně naopak.

V kontextu politiky mají zase silný význam různé barevné kombinace: pro republikány nejspíš budou téměř urážkou rudo-žluté barevné kombinace typické pro komunistickou symboliku, někdo nebude nadšený z černo-červené palety evokující zase symboliku nacistickou, odstíny zelené nebudou příliš vítat strany vymezující se proti „zeleným“ politickým oponentům atd. V prostředí byznysu je zase důležité pracovat s firemními barvami a korporátními identitami, a to nejen zadavatele, ale i jeho konkurentů a s ohledem na celé tržní prostředí. Pokud náš klient spouští web svého nového produktu, přičemž web jeho hlavního konkurenta je známý svým výrazným žlutým designem, bude patrně velmi zásadní se žluté zcela vyhnout (anebo naopak použít co nejpodobnější barevné schéma, pokud klient chce soupeřit s konkurencí právě tímto způsobem). Pro seriózní a konzervativní weby budou asi jen málokdy vhodné veselé barvy a rozpustilé barevné kombinace (i když vytvořit např. prezentaci právní kanceláře v růžovo-oranžové kombinaci vyčnívající mezi konkurencí je zajisté velkou výzvou pro každého grafika), a naopak pro odlehčený a zábavní obsah nebudeme volit barvy temné a ponuré. Chtít navrhnout bulvární magazín či dětský web v tmavých a studených barvách už asi nelze považovat ani za výzvu…