Realizace webu je společným dílem mnoha profesí, doby kdy webdesignér dělal vše sám jsou dávno pryč.
Dnes už jen výjimečně bude webdesignér současně i tím, kdo navržený web také od základu kompletně nakóduje, naprogramuje i uvede do provozu — přece jen 90. léta 20. století už jsou dávno minulostí. V současnosti se setkáváme v podstatě se dvěma základními variantami, jak web vzniká:
- u menších projektů se obvykle najde nějaké hotové řešení (nebo kombinace několika takových), pomocí nichž je možné navrhovaný web snadno technicky zrealizovat zcela nebo téměř svépomocí
- u větších projektů se sejdou zástupci technických profesí, které budou web technologicky připravovat; podle rozsahu webu od kodéra a serverového specialisty po rozsáhlý tým odborníků na databáze, hosting, sdílené služby, různé programovací jazyky, grafiku, animace, multimédia, streamování atd.
Vytvářet všechno od píky je až poslední možnost, když hotová řešení opravdu nestačí.
Vždy by mělo být v zájmu všech orientovat návrh i jeho implementaci na použití zavedených a standardních hotových řešení. Doba, kdy vývojáři vytvářeli weby od píky pokaždé znova, je snad už minulostí. Dnes existují nepřeberná množství zdrojů a hotových řešení snad pro všechny myslitelné oblasti a obory tvorby webů, a efektivní návrh technologií tak spočívá daleko více ve znalosti nabídky a dostupných možností a správně zvolené kombinaci hotových produktů třetích stran než ve vlastní tvorbě a vytváření nějakých proprietárních řešení na míru.
Musí-li to opravdu být, začněme vlastní vývoj aspoň na nějakém vhodném polotovaru. Vývoj úplně od nuly je strašně drahý.
Jedině ve chvíli, kdy se všichni shodnou na tom, že žádná známá dostupná řešení nebudou pro potřeby našeho projektu dostatečná, kdy je třeba projekt natolik jiný a inovativní, že se vyplatí pro něj některé části vytvořit úplně nově a jinak, má smysl zvažovat plány na vlastní technický vývoj — a i zde bychom měli raději upřednostňovat vývoj na základě úpravy, rozšíření a doplnění něčeho již hotového. Začínat vyvíjet kompletně nové řešení úplně od nuly je pokaždé nesmírně drahé a časově náročné.
Vychytávky versus rozpočet
Každý nápad a technologická vychytávka se promítne v rozpočtu a harmonogramu
Tato fáze návrhu webu je podstatná hlavně z ekonomického hlediska. Právě tady se rozhoduje, jestli realizace webu bude stát pár desítek tisíc a bude trvat měsíc, nebo to bude mnoho měsíců a několik milionů. Jde o vyjednávání o technologiích, ale současně i o ekonomice projektu — poměrně zásadně do něj zde bude vstupovat klient a prostým zavrtěním hlavou bořit vzdušné zámky v hlavách vývojářů a vyrábět na nich nové šediny. Umění vyjednávání o nákladech a rozpočtu je spíš téma na publikaci, jakých snad najdete hromady na ekonomických školách, nám momentálně stačí vědět, že se musíme připravit na přesvědčování a vysvětlování, ale i ustupování, kompromisy a slevování ze svých představ a požadavků, pokud se ukáží implementačně náročné a mimo možnosti našeho klienta.
Zdánlivě sebelepší nápad je ve výsledku špatný, když kvůli jeho náročnosti klient zavrhne celý projekt.
U každého nápadu je třeba myslet na náročnost jeho implementace a celkové náklady a mít vždy připravený záložní plán pro případ, že jej klient z jakéhokoli důvodu odmítne. Ale většinou se nakonec na nějakém technologickém rámci všichni shodnou a dojde k sepsání technologických specifikací, definování zdrojů a po jejich odsouhlasení se může odstartovat první (přípravná) fáze implementace.
Specifikace technologií nejsou nikdy uzavřená kapitola. Vždycky se během realizace objeví něco dalšího.
Pozn.: Většina potřebných zdrojů a technologií je známa už teď, ale vždy bychom měli raději počítat s tím, že další se objeví dodatečně ještě po dalších fázích designu, během testování, při zpracování grafického návrhu, během plnění webu obsahem atd. Nikdy bychom neměli technologické specifikace považovat za konečné a zcela uzavřené. Vždycky něco bude chybět, vždycky se najde něco dalšího.
