Paradox perspektiv

Provozovatelé webů často a snadno zapomínají, že mnoho z toho, co považují za samozřejmé a důležité, bývá pro jejich návštěvníky nepodstatné a nepochopitelné.

Není ve světě podnikání většího a zásadnějšího rozporu než mezi prodávajícím a kupujícím. Mezi zájmy majitele podniku a zájmy jeho zákazníků. Každý jejich střet v prodejně či provozovně je epickým střetem dvou protikladných světů. Rozdíl perspektiv na obou stranách snad nemůže být větší.

První z nich je doma. Prodávající je na své vlastní půdě, uprostřed svého vesmíru, obklopen svým majetkem, sebejistý, sebestředný, s detailní znalostí každého šroubku vůkol, s podrobným přehledem o stavu skladových zásob i hotovosti v kase do posledního haléře. Všechno tohle kolem vybudoval těmahle vlastníma rukama a zkrápěl vlastním potem. Třeba támhleta malá rýha na pultu, to jak jsme se tuhle strašně mordovali s těma novýma regálama, to vám byla fuška! Ale pěkný to tu máme… Ten krám je jeho svět a ten svět se točí kolem vydělání peněz. Nakoupit, prodat, otáčet zboží, jeden zákazník, druhý, čtyřistapadesátosum, děkuji pěkně, další prosím, žádný velký mazlení, hrňte je sem po tuctech, ať máme do večera vyděláno.

Ten druhý je tu cizincem v cizí zemi. Odskočil si z ulice, možná jen pro rohlík ke svačině, nebo přišel obhlídnout ledničky, až budou doma napřesrok rekonstruovat tu kuchyň, aby věděl, jak se teď dělají velký a co to tak asi bude stát. Nebo s telefonem u ucha a myšlenkami soustředěnými na ligový zápas hledá po kapsách lísteček od manželky. Chleba, sýr (ale ne ten s tou myškou, po tom malej blinká), pár rajčat, prášek na praní, dvoje plíny. Cože? Jaká akce? Jaký ponožky? Já nechci žádný třetí zdarma — ale nic, Venco, tady mi cpou nějaký ponožky nebo co. Tak platil ten gól nebo jak — heršvec jakou kartičku zase?! Nemám, nechci!

Cílem obchodníka je prodat a prodávat. Co nejdráž, co nejvíc, vydělat na to holé živobytí — anebo třeba na eskovou teslu a dovču na Seychelech, kdo ví. Ale chce hlavně prodávat. Chce spokojené zákazníky, co budou nakupovat dál a víc, protože se budou vracet a posílat sem i manželky a tatínky a sousedy a bude se prodávat a prodávat a zase prodávat. To je cíl dnešního dne, týdne, měsíce, pětiletky.

Cílem návštěvníka naproti tomu — a zde jako správný kontrapunkt určitě očekáváte „je levně nakupovat“. Jenže houby. S voctem. Hlavním cílem dnešního dne pro velectěného Pana Návštěvníka vůbec není nakupovat. Ani trochu. Ani levně. Ani výhodně. Se slevou. Kvalitně. V akci. Jeho aktuálním cílem je vzpomenout si, jestli doma vypnul ten plyn. Přijet včas na schůzku. Nezapomenout zase vyzvednout dítě ze školky, protože manželka má školení. No jo vlastně, večeři uvařit. Tak snad nějaký instatní nudle, ne? A hlavně: aby ti umělci v těch Počernicích dali aspoň toho jednoho ušmudlanýho góla, chci snad tak moc?

Ano, ocitl se přitom v nějakém obchodě. Drobná nepodstatná epizodka v běhu dne. Asi chce něco koupit. Nebo možná ne. Třeba ani neví. Chodí mezi regály a kdoví nač myslí. Impozantní krása těch nových regálů — na které je pan majitel tak hrdý — je mu úplně ukradená, bloumá mezi nimi a přemýšlí, jestli teda nakonec ty instantní nudle, nebo raději mraženou pizzu. A kde sakra jsou ty pitomý rajčata. Kvůli překážející paletě nezajel do uličky (kde by ho býval možná zaujal ten pětihvězdičkový koňak v akci). A nakonec na něj vřeští nevrlá pokladní, protože si ta rajčata měl přece nejdřív zvážit. To přece ví každej, milej pane. To je stokrát denně, tohleto, jak to můžete nevědět? A do toho prej bude penalta, sakra, ten rozhodčí je snad úplně blbej nebo co. Ne, žádný body nesbírám, krucinál!

Tohle je neustálý střet dvou zcela odlišných světů. Setkání vždy vnímaná ze dvou diametrálně odlišných perspektiv. V jediném bodě se potkává nadlidská snaha a vrcholné soustředění na středobod vlastního vesmíru, kterému věnují pozornost, píli, pot a slzy spousty lidí z celé firmy celé roky od nevidím do nedivím a mnohdy ještě víc — s jen okrajovým zájmem a nesoustředěnou roztěkaností návštěvníka, pro kterého je totéž setkání úplně zanedbatelným, pominutelným smítkem v pěně dní, jedna droboučká příhoda z milionu, nedůležité, nepodstatné, úplně na dně stupnice hodnot, které jsou pro něj skutečně důležité. Pominutelná chvilka, nepatrná a nepodstatná interakce v celé haldě milionů podobných, která se mu stanou za jediný den. Není moc zásadní rozdíl, jestli se budeme bavit o denních střetech majitele smíšeného zboží v Poťáplech s Frantou Traktoristou kupujícím si svačinu, anebo o významné disproporci zájmů provozovatele mamutího online rezervačního systému letenek na internetu a jeho Franty Uživatele. Podstata je stále táž.

Úkolem nás jako designérů je řešit věčný rozpor mezi záměry provozovatelů aplikací a potřebami jejich uživatelů. Hledat styčný bod mezi zájmy a cíli obou stran a vybudovat k němu pro oba příjemnou a pohodlnou cestu.

Někdy je ale s podivem, že se v takovém paradoxu perspektiv dokáží ty dva světy vůbec někdy potkat. Když se tak občas stane a nějak spolu zarezonují, měli bychom to považovat za malý zázrak. Každé nalezené spojení mezi těmi — tak rozporuplnými! — zájmy a cíli obou stran je nesmírně křehké a je třeba je opečovávat a starat se o ně jako o cenný poklad.