Tma pod svícny

Jádrem problémů při zadání designového projektu bývá neporozumění mezi dvěma odlišnými obory. Zdaleka ne vždy se ale musí jednat o úplně vzdálené světy.
Kovářova IT kobyla chodí nejčastěji bosa…

Projektová příprava a nedostatečné zadání ze strany klienta nemusí selhat na prosté absenci projektového manažera. Se stejným problémem se setkáme často i u klientů, kteří jsou v podstatě z oboru — IT firmy, mediální domy, marketingové agentury… A nejen to, není ani úplnou výjimkou narazit na fatální selhání zadání i celého designového procesu v případech, kdy jsou dodavatelé sami sobě klienty — tedy v situacích, kdy realizační firma vyvíjí své vlastní webové projekty a aplikace.

Základem je tento problém včas odhalit a přiznat si ho

V těchto případech nezbývá než si otevřeně přiznat, že zde je nejspíš hlavní příčinou jednoduše nedostatečná znalost nebo rezignace na zásady projektového řízení. Osobně jsem se v praxi nejednou setkal s profesionální firmou zabývající se tvorbou webů nebo vývojem počítačových aplikací, kde všichni všechny standardní postupy ignorovali (nebo je možná ani neznali). Na projektech se pak začíná pracovat živelně, náhodně od konce nebo zprostředka, bez pořádných analýz a bez jasné znalosti cíle, jehož se má dosáhnout. A proces vývoje a potažmo výsledky tomu také odpovídají.

Popravdě si troufám tvrdit, že není až takový problém na takové firmy natrefit. A designér, který na podobný tým ve své kariéře aspoň párkrát nenarazil, by se měl považovat za pouhého začínajícího zelenáče, který má to podstatné teprve před sebou…

Berme i vlastní firmu jako každého jiného klienta

Nicméně i tady účinkuje stále táž medicína. Ocitneme-li se coby zodpovědný koordinátoro-designér v takovémto týmu, nejlepší, co můžeme udělat, je považovat chybějící části projektové přípravy za projektovou mezeru a své vlastní kolegy a nadřízené za klienta — klienta, který neví, co chce. A dále postupovat podle toho.

Nejfatálnější projektové mezery jsou ty skryté. Najdeme je často v projektech, kde strana klienta a strana dodavatele není jasně daná a je nutné je vymezit uměle.

Neexistuje zaručený recept. Někde se standardní postupy setkají s pochopením, někde to bývá tuhý boj

Záleží pochopitelně hodně na typu firmy a atmosféře v ní. Mohou náš přístup považovat za velký přínos (kterým bezesporu je!) a vyjít mu vstříc. Na nový a jim dosud neznámý proces vývoje přistoupit a všechny chybějící body s vámi postupně doplňovat. Anebo se mu (mnohem častěji) budou urputně bránit — a pak je to tuhý a dlouhý boj, jehož výsledek závisí jen na odhodlání designéra a jeho schopnosti důležitost a možný přínos výsledku vysvětlovat a přesvědčovat ostatní o jeho smysluplnosti. Nastoupí-li takový odhodlaný designér nově do podobné firmy, musí se připravit spíš na tu druhou možnost. Obrnit se trpělivostí a bojovat srdnatě a ze všech sil. A také být připraven si přiznat, že tady je boj marný, a bez váhání odejít někam, kde jeho práce nebude zbytečná a jeho schopnosti nepřijdou vniveč. Zůstávat v takové firmě dál se pak rovná naprosté rezignaci na vlastní odbornou kariéru a profesní růst a smíření se s vlastní petrifikací v pozici rutinního kresliče, kterého smyslupnost jeho práce dvakrát netrápí.

Designér musí mít chuť a sílu s tím neustále bojovat

Nepopírám, že takových lidí bez větších ambicí, s ideálem teplého místečka s definitivou až do důchodu se najde dost — ovšem pokud se v tom náhodou poznáváte i vy, pak jste se do čtení těchto textů nejspíš pustili jen nějakým nešťastným omylem. A se vší upřímností vám doporučuji je raději odložit, protože mnohé příspěvky na těchto stránkách vám mohou způsobit mnoho duševních zmatků a dilemat.