Prvotní zadání projektu

Na startu je vhodné si připomenout, co má být naším hlavním cílem v roli UX designéra. Žádné barevné obrázky, ale vytvoření přesného zadání projektu.

Každý projekt vždy začíná poptávkou. Nějaký zadavatel si nás vybral — ať už přímo, nebo za sebou máme vítězné výběrové řízení — a chce od nás vytvoření webu, online služby, mobilní či počítačové aplikace či jiného interaktivního rozhraní (pro jednoduchost se zde ale věnujeme pouze příkladu zpracování projektu návrhu webu).

Pozn.: Je vhodné myslet na to, že zde můžeme být i sami sobě klientem. Zadavatelem může být naše vlastní firma, můžeme pracovat na in-house projektu. Ale i v tomto případě je dobré si aspoň pomyslně role rozdělit a pracovně rozlišovat, kdo a kdy právě jedná jakoby za zadavatele a kdo za realizátora. Mnoho věcí nám to do budoucna může usnadnit.

Máme zakázku, ocitáme se na startu nového projektu. Máme před sebou jakousi — ještě trochu neurčitou — poptávku na vytvoření webu. Úplně prvním krokem v této fázi bude stát se, aspoň pro začátek, velkým pesimistou a přepnout se do určitého negativistického a silně kritického módu. Zadání zakázky budeme považovat jen za orientační, zcela nezávaznou a ve výsledku možná i irelevantní představu klienta, co přibližně od nás očekává. V dalších krocích bude naším úkolem skutečné zadání vypátrat a sestavit podrobné parametry projektu.

Každý designér časem zjistí, že postupné zpřesňování a vymezování zadání se postupně prolíná do samotného návrhu. Není zde přesná hranice: čím přesněji si definujeme a specifikujeme potřeby a požadavky na výsledný produkt, tím více z něj už máme vytvořeno. Dá se říci, že s dobře a podrobně definovaným zadáním máme design z půlky hotový. Právě proto je tato úvodní investigativní a analytická část tolik důležitá.

Přesné zadání projektu není úkolem zadavatele, ale hlavním, nejtěžším a nejdůležitějším úkolem designéra.

Musíme ale vždy vycházet z toho, že ani to nejpodrobnější zadání od zadavatele není relevantní. Budeme je zatím brát s velkou rezervou. Pouze rychle nasajeme základní informace o klientově oboru, zhruba projdeme jeho web (pokud už nějaký má) a letmo prolétneme weby těch, které intuitivně považujeme za možnou konkurenci. V tuto chvíli není moc vhodné snažit se získat příliš mnoho informací — obvykle o daném oboru prakticky nic nebudeme vědět a nějakým hádáním a tápáním ve tmě jen zbytečně ztratíme čas a prostředky na poměrně nejistém poli. Na detailnější průzkum budeme mít ještě prostor. Nyní potřebujeme pouze elementární informace. Zjistíme si opravdu jen to nejzákladnější, abychom se jednak ujistili, že budeme schopni a ochotni na zakázce pracovat (zvládneme zabezpečený informační systém pro armádu? chceme spolupracovat na službě, kterou považujeme za neetickou?), jednak abychom si udělali rámcový přehled o daném oboru — a pokud si myslíme, že by to šlo, domluvíme si s klientem úvodní schůzku.